V květnu na mě zase čekal výcvikový pobyt retrievrů v Malém Ratmírově. Na tuto událost jsem se obzvlášt těšil, protože se tam každoročně sjíždí spousta mých psích goldeních a labradořích kamarádů. Pobyt měl být ukončen skládáním zkoušek OVVR, na které jsem se připravoval skoro celý rok. Páníčci nebyli na 100 procent rozhodnutí, zda mě na ty zkoušky vůbec přihlási...No...moc mi tedy nevěřili.

   Ve středu odpoledne mě páníček naložil do auta a vyrazili jsme směr Praha, kde jsme nabrali ještě pracující paničku, a vyrazili pak dále směrem na Jindřichův Hradec. Po cestě se k nám připojili ještě také prarodiče páníčků a tak jsem mířil do jižních Čech s celou svou smečkou.

Během pobytu jsem potkal spoustu prima kamarádů a kamarádek. Mezi ně patří například polobráška Benny, labradorka Angy, medvídek Richi, polobráška Chucky, poloségra Babu a mnoho dalších.

   Cvičil jsem ve skupince se dvěma pejsky – Richim a Keddym. Na starost si nás vzal Honza Brom.

   Hned první den jsem své páníčky vážně zaskočil tím, jak jsem byl najednou poslušný a jak jsem zvládnul všechny discipliny, hlavně aport, který mi do té doby moc nešel. Disciplinu zvanou „nos“ jsem necvičil celý rok, ale protože exploring je mojí oblíbenou činností, šlo mi to jako po másle. Aport z vody mi také nedělal žádné problémy, až na to, že jsem se strašně potřeboval oklepat pokaždé, kdy jsem vylezl s aportem z vody.

   3 výcvikové dny utekly strašně rychle a tak přišel den zkoušky. Panička byla strašně nervózní, ale já ne. Měl jsem to na háku. Panička pro mě vylosovala pěkné startovní čislo 5 a šlo se na věc.

První disciplínou byl test povahy. Tam stačilo sedět, čumět na ostatní psy, co chodí kolem, a nic nedělat vůči nim a pak se trochu projít na vodítku. Pohodička, v čem měl být problém…?

   Druhou disciplínou bylo střílení. Z toho jsem měl největší strach, protože jsem sice velký bafik, ale zas tak úplně nejvíc nejstatečnější nejsem. Ale trochu mě uklidňovalo, že jsem za poslední půlrok zažil tolik výstřelů z poplašné pistole, že by mi mělo být spíše líto páníčkovi peněženek. Až těsně před střílením jsem zjistil, že jdu na louku s labroušem, který na všechny strašně vrčel, takže strach jsem měl o to větší. Nakonec vše dopadlo dobře a další 4 bodíky byly doma.

Dále byl na pořadu dne „nos“. Ten jsem taky zvládnul bez potíži, nožičky jsem našel, donesl a zaslouženě jsem odnášel 4 body a díky tomu donesení i rovnou 4 body za aport. Uf, páníčci si evidentně oddychli.

Chůze na voditku byla taky docela v pohodě, a tak i za tuto disciplinu jsem obdržel plný počet bodů.

Měl jsem vyhráno. Protože vodu, tu já miluju! Věděl jsem už tehdy, že tou zkouškou projdu bez problémů. A i panička mi moc věřila... A tak se pak stalo, že když jsem nadšeně vylezl z vody s aportem v tlamě a nutně se potřeboval oklepat, nestihla ke mně panička přiběhnout a aport ji proklouznul mezi prsty a bum na zem. No ale i tak jsem dostal 3 body, takže zkoušky jsem zvládnul na jedničku.

Třešničkou na dortu byl ten fakt, že splnění zkoušky bylo podmínkou pro účast na dalším, pokročilejším vycvikáči, který se bude konat v červenci 2008 ve Vlkově. Jedu tam spolu s polobráškou Chunndou. Jupí...